Psal se rok 1987 a tato dovolená byla pro mně první na motorce. Před tím jsem sice byl na své Jawě několikrát na východním Slovensku, byly to ale cesty k rodině nebo známým. Teď nás čekalo ale 7 dní na cestách bez jasného cíle.

Jeli jsme celkem osm lidí na čtyřech strojích. Nabouchané tři stroje Jawa 350 a "obyčejná" Suzuki 450. Naším záměrem bylo objet celou republiku kolem dokola, aby jsme poznali, jak se v jiných okresech buduje socialismus. No...kecám, to nás pramálo zajímalo. Termín odjezdu byl stanoven někdy v červnu.

Samotné přípravy na odjezd byly problematické. Den před odjezdem jsem domakával motorku, cpal do kufrů co se dalo a pak to šel prubnout. S plnými těžkými kufry jsem ještě nejel, tak jsem musel poznat co to dělá. Bohužel mi těsně u garáže vjel do cesty pincek, já šáhl na brzdu a protože jsem byl zrovna na písku, tak přední kolo sklouzlo a šel jsem k zemi. Výsledek byl rozkuchaný kufr jak konzerva od sardinek a sedřená ruka se zabořenými kamínky v kůži (je vzrušující pocit je potom jeden po druhém vytahovat). Pincek samozřejmě zmizel v dálce bez trochy zájmu o mé zdraví.Takže přišel ke slovu laminát a hromada obvazu. Ráno byl kufr v pohodě, akorát ruka začala hnisat. Takže přišly na řadu zase masti a obvaz. Nicméně jsme podle plánu vyjeli.

Jako tradičně, když někam jedu dál, to bylo v dešti. Počasí se ale postupně zlepšovalo a za Olomoucem už byla pohoda. První den jsme v pohodě zvládli trasu do Prahy. Všude, kde jsme se zastavili, jsme byli středem pozornosti - vždyť v roce 87 byla i Jawa 350 NĚCO. Po obědě v jedné restauraci vyšli všichni i personál ven, aby se na ty borce (na nás) podívali. Jako na pouťovou atrakci.

(Teď musím pochválit Jawu. Vždycky mě dovezla kam jsem chtěl. Málokdy se něco pokazilo, a když už jo, tak na ní nebyl problém to opravit. Jednou se mi propálil píst u Liptovského Mikuláše při cestě do Humenného. Bylo to ale z mojí blbosti. Před odjezdem jsem jeden píst vyměnil a druhý jsem nechal, že je ještě dobrý. Jenže nebyl a odešel do věčných lovišť. Tak jsem naloženou motorku tlačil asi 4km po dálnici do města k místnímu hotelu. Zpocený jak myš a udřený jsem zatelefonoval domů taťkovi, on vzal z garáže píst a jel za mnou. Jenže závada se mi stala večer, tak přijel až ráno. Proto jsem musel někde přespat. Peněz nazbyt nebylo, tak jsem se propašoval na záchod do hotelu, kde jsem sladce usnul na míse.Trošku to tlačilo, ale jinak dobrý. Ráno mě probudila uklízečka, která málem dostala infarkt, když mě tam uviděla. Ona se ale možná lekla víc než já. Napřed lomcovala klikou, pak začala třískat a nakonec ječet. Určitě nabyla přesvědčení, že objevila třídního nepřítele.To už mě ale nebavilo, tak jsem vylezl. Když jsem kolem ní procházel, málem jsem ohluchnul, jak ječela. Ráno táta dojel s pístem, ten jsem na parkovišti s asistencí kolemjdoucích přehodil a jelo se dál. To byla asi moje největší závada. Všechny ostatní se daly během pár minut opravit. )

V Praze jsme strávili tři dny, během kterých jsme pochodili, co se dalo. Nezapomenu na rozhovor s číšníkem z restaurace U Fleků. Při obsluhování jsme s ním prohodili pár slov. Pak jsme se potkali venku a on zrovna nastupoval do nějakýho Renaulta - na tehdejší dobu bomba! Říkáme mu pyšně, že má pěkný auto, ale že MI dáváme přednost spíše motorkám. On na to s klidem - "Já mám taky v garáži jednu - Hondu CB devítistovku". Docela nás schladil. Sklopili jsme uši a šli poslušně ve dvouřadu pryč. A tak jsme poznali, že v Praze je trochu jiný život aneb v Praze je blaze.

Z Prahy jsme zamířili na jih na zámek Hluboká. Tam bylo zrovna zavřeno, takže jsme pošmejdili kolem a jeli dál. Ten den jsme skončili v Třebíči v kempu. Předtím se mi ale pokazila spojka. Matka, co drží spojkový koš, se pořád povolovala. Takže vždycky šla motorka na bok, aby nevytekl olej a pak jsem kuchal v motoru. Tehdy bylo zrovna teplo jak v sauně, tudíž po opravách v kombinéze jsem byl tak umořený, že když jsem v kempu potom vypil skoro na ex dva půllitry, po kterých jsem akorát došel do chatky a spal a spal... Musím upozornit, že já nejsem žádný pivař - proto i 2 piva mě zmohly.

Dále vedla cesta do Hovězího u Vsetína. Mají tam pěkný kemp a super vysoký splav, z kterého jsme skákali. Mohlo to být vysoko tak 10-12m na vodou. To už má člověk trochu času vnímat, že letí a letí a žuch, je tu voda. Bylo tam fajn, parta lidiček výborná, legrace kopec....prostě jsme si to užívali. Odtud jsme to vzali přes Rožnov kolem nějaké přehrady - myslím, že to byla Šance, Frýdek, Havířov zpátky do Karviné.

Motorka až na menší problémy, které jsem si ale dokázal hned opravit, jela výborně. Celou cestu byla plně naložená + 2 osoby. Na bočák jsem to postavit nemohl, protože se pod tou tíhou bortil. A na hlavní stojan mi vždycky museli pomoct, protože sám jsem neměl šanci (jednak byla fakt těžká a taky jsem byl tintítko). Celkem jsme ujeli asi 1500km a celé to stálo myslím do 2000Kč - benzín, jídlo a ubytování.

Tyto řádky píšu s odstupem 12 let, takže na více podrobností si již nevzpomínám. Na pocit z krásně prožitého týdne ale nikdy nezapomenu a určitě bude vždycky patřit k mým nejlepším dovoleným. V té době se ale jistě nastartovala záliba v cestování na dvou kolech.

P.S.: fotky nejsou nic moc. Jednak jsou jenom černobílé, a taky jsem si je vyvolával sám. Ale aspoň něco.

Napsal : Pavel Remeník

Tento článek byl zveřejněn díky spolupráci s www.mototuristika.cz