Milí přátelé, sezónka je už tady. Většina z nás už toho svého miláčka vytáhla z temné garáže na světlo a vyhnala ty odporný vícenohý potvory z výfuků. Tímhle menším cestopisem bych vás chtěl navnadit na nějaký ten výlet a budu se těšit, že vás někde možná potkám. Absolvoval jsem ho loni s kamarádem Petrem Drnovským a nazval bych ho takovým návratem ke kořenům našeho cestování na motorce. Není to nějaký megavýlet za nějakou turistickou atrakcí, ale takový neplánovaný a nenalajnovaný trip dvou bikerů po Čechách.

Text & foto: Víťas& Drn

Každý takovýhle nápad se nerodí nikde jinde než v hospodě, to je snad každýmu jasný. Sedíte „na jednom“, kecáte ty nesmyslný motorkářský řeči, motorky, holky…Vzpomínáte, jaký to bylo skvělý, ty první menší výlety na Jawách. Nejdřív ještě bez papírů, jen tak kousek, na dva dny. Jízdy po těch nejzapadlejších silničkách a neustálý strach z policajtů. Potom, s čerstvýma papírama, beze strachu už někam dál, třeba na týden. Nabalený motorky, spaní kde se vám zachce, balení holek na koupáku a naivní pocit, že k životu nepotřebujete nic jinýho a že vám patří celý svět. Nejinak to bylo s náma. Trocha nostalgie zafungovala jako živá voda, a že něco takového prostě musíme zase podniknout. Dohodli jsme jen předběžný termín a bylo jasno. Naše zásady zněli: „žádný velký plány, žádnej spěch a hlavně žádnej stres“

Svářeč Drn

Co mě vždycky strašně rozčiluje, je to balení večer před tím, než se někam jede. Nahrnu toho vždycky strašnou hromadu, která se na bike prostě zákonitě nemůže vejít a pak se slzou v oku sleduju jak se musím zbavovat těch stoprocentně „potřebných“ věcí. Dá to vždycky dost přemlouvání. Sraz máme s Drnem odpoledne v Praze. Po hodině čekání zjišťuji, že chytrák Drn si usmyslel, že na cestu nemůže vyrazit bez takové vychytávky jakou je odklápěcí nádrž ala Cagiva Planet (Jako kdyby na to letěli ženský, nebo co?) a v den odjezdu se jal převařovat její držáky. Jenže co čert nechtěl, ani kapalina uvnitř nepomohla a nádrž se roztrhla:-))). Že jako ne moc, ale spravení prasklin bude nějakou tu dobu trvat. Takže vyrážim na Rozkoš sám, že on dorazí o den později. Fajn. Cesta do Hradce ubíhá s Fazerem jako po másle a do České Skalice jakbysmet, i tak je ale tma jako v pytli, když konečně usedám na penzionu k zaslouženému pivku.

Pohoda na Rozkoši

Druhý den je ve znamení válení na koupáku, večer přijíždí Drn a lidi v sousedství penzionu mají před sebou další bezesnou noc, jelikož celá naše skupinka nepatřila mezi příznivce nočního klidu. Rozmanitou konzumací nejrůznějších lihovin jsme si zajistili „příjemné“ vstávání a po probrání podnikáme výlet do Adršpachu. Silnice vedoucí z Náchoda je fajn a hlavně zatáčky za Policí nad Metují nás přemluvilii si to dát ještě jednou. Obědem ve starém mlýně jsme umlčeli naše skuhrající žaludky a oklikou přes Trutnov se vracíme zpátky do Skalice. Cesta z Trutnova už ale tolik v pohodě není. Všude neviditelný štěrk od profi oprav našich silničářů, takže jsem byl rád, že jsme to ve zdraví přežili. Večerní posezení v jedné nejmenované skalické zahradní restauraci, mělo nečekaně dramatický konec. Místní nácek měl nejspíš nutkavou potřebu do něčeho kopnout a bohužel si vybral k otestování tvrdosti své okované Martensky Drnovu hlavu. Takže se strhla regulérní bitka ukončená férovkou před hospodou. Drn versus nácek: 1:0. Nácek odkráčel s nařezaným zadkem a bylo. Fuck off nazi!!! Takže večer měl i kulturní vložku.

Divoký západ a Vranovská idylka

Ráno se snažim vstát dřív, zabalit a mrknout trochu do mapy. Chceme se hnout někam na jih, ale stejně se nejsme schopný vykopat dřív než ve dvanáct. Jedem směrem na Svitavy a už po deseti kilometrech bloudíme. Debatu, kdo za to může, necháváme na později a radši si dáváme několikrát jeden luxusní vingl. Ze Svitav nabíráme směr Brno a v Boskovicích se zastavujeme u jedné zajímavé atrakce. V okolí bývalého lomu je vybudováno dokonalé westernové městečko se vším všudy. Všudypřítomný prach, prkenné domy, náměstíčko s bankou a saloonem, indiáni, no prostě všechno. Krom toho je zde bohatý program. Můžete si zastřílet, projet se na koni a nebo shlédnout představení v přírodním divadle. A k tomu fakt dobře vaří. Cestou do Brna se ještě zastavujeme u macochy a v Jedovnici na večeři. Místní „hotel“ Olšovec fakt doporučuju, Jídlo je zde prostě fantastický. Odtud vede fantastická silnice až na kraj Brna. Lesem, zatáčka za zatáčkou se skvělým asfaltem. Škoda jen, že už byla tma. V Brně se rozhodujeme, že to natáhneme až na Vranovskou přehradu, najdem kemp a někde přespíme. Kemp jsme sice našli ale v jedenáct zavřeli hospodu, noční klid a tím pádem nikde ani noha. Jako kdyby tam všude bydleli důchodci, nebo co. No nic jedem do dalšího. Nakonec končíme na místní diskotéce, kde dáváme stejně jen krátkou řeč a radši jedem spát do první louky, kterou najdeme. Ráno nás nevzbudí ani pálící slunce takže se k vodě dostáváme až odpoledne. Na pláži máme štěstí na dvě fajn holky a tak máme na výlet do Telče příjemnou společnost. Díky Káťo a Jančo:-) Silnice vedoucí z Vranova do Dačic vede sice malebným krajem ale asfalt je tak příšernej, že mám chvílemi pocit, že nám to vytřese duši z těla. Z Dačic do Telče už je to ale v pohodě. Telč jako takovou asi není třeba představovat. Stojí to prostě za to, nádherný náměstíčko, starobylé domky a úzké uličky. Romantici si přijdou na své.

Zlatá Šumava

Navečer, po návratu na Vranov se rozhodujem, že to zkusíme natáhnout až na Lipno, aby jsme tam další den už mohli něco podniknout. Abych řekl pravdu, tak se mi vůbec nechtělo, ale nechal jsem se ukecat. Drn je totiž v přemlouvání neodbytnej. Tím strašným oraništěm se dostáváme do Dačic a pak to začíná. Co se týče ježdění, tak asi nejlepší úsek dovolený. Silnice vedoucí z Dačic do Jindřichova Hradce a pak dál na Budějovice fakt neměla chybu. Delší, táhlejší zatáčky, houpáky a super nový asfalt. Jen jsem si pod helmou mumlal: „proč to sakra jedeme za tmy“! Kousek za Budějovicemi, mi začíná problikávat záhadná oranžová kontrolka dobíjení. Po chvíli zhasíná, tak mě to přestává zajímat. Po půlnoci jsme na Lipně, okamžitě míříme na klobásku a na místní discotegue. Noc na pláži v písku je po cestě tím nejlepším, co nás mohlo potkat. Ráno to jdeme protáhnout na silnici mezi Černou v pošumaví a Horní Planou. Hodně rychlá a přehledná silnice. Jedem ten úsek asi čtyřkrát a pořád toho nemáme dost. Drag race přes most byl taky výživný zážitek, když se mi Fazer postavil na zadní a moc se mu nechtělo na obě. No byla to jedna veliká motorkářská orgie až do chvíle, než si uvědomím, že kontrolka dobíjení nehodlá zhasnout a po chvíli celá motorka přestává jet. Říkám si: „To přece není možný, co se to sakra děje?“ „To bude nějakej zkrat, nebo něco s baterií“ povídá Drn. Tak fajn, tlačim to do kempu, tam to rozdělávám a dáváme baterku na dobíječku. Druhý den je ale všechno při starém a baterie je během deseti kilometrů vybitá. Takže to je jasný. Diagnóza: odpálený regulátor dobíjení, což znamená konec. Navečer přijíždí odvoz pro bike a já se musím spokojit s trestnou lavicí na Drndově ještě nedodělaným streetu. Deka pod zadek a je to! Na Lipně zůstáváme ještě dvě noc. Dáváme výlet kolem celé přehrady, koupání, ježdění na windsurfingu, letní kino atd. a samozřejmě rušný večer u stánku v kempu. Jeden malý poznatek k dnešním kempům. To je hrozný, co se to s nima se všema stalo. Hospody do jedenácti, vyhlašujou noční klid jako za komančů na pionýráku, všichni na sebe šeptají, hlavně nikoho nevzbudit. Hlavně ne Holanďany. No prostě katastrofa a tak to bylo ve všech, který jsme za
cestu navštívili. Never More!

Já ledviňák

Před odjezdem domů se psychicky připravuji na to utrpení. „To prostě nemůžu přežít“ říkám si. Ona to totiž na té Drnově bestii není žádná sranda. Sedíte o půl metru víš než on, nohy máte rozcápnuté jak ženská před porodem a všechnnu váhu na rukách opřených o nádrž. No já prostě nechápu, jak mu na to může nějaká holka vlézt. Já bych to teda už podstoupit nechtěl. Ale jinak díky za odvoz Drndo.