|
Kdo by to kdy řekl,
že někoho napadne "ukrást" motor z chopperu, postavit kolem něj
trubkový rám a celé to zaobalit do kabátu roadsteru. Jo, je to
poněkud divoký, ale už je to docela dávno, co tohle provedl Eric
Buell a sáhl dokonce po motoru posvátného Harley Davidsonu. A
… Přišli na svět stroje, které moc nezaujaly výkony, ale především
emocemi a zážitky z jízdy. V loňském roce se na trhu objevila
Yamaha BT 1100 Bulldog a její zrození se nápadně podobá tomu americkému.
Já sám jsem byl vůči tomuto stroji poněkud skeptický, už jen kvůli
výkonu 65 koní, ale až do doby, kdy jsem měl možnost se na něm
svézt. A o tom to taky bude, o příjemném překvapení.
Text:Víťas
Foto:Kevin
|
Yamaha
BT1100
Motor:
Čtyřdobý vzduchem chlazený dvouválec SOHC, dva ventily, objem 1063 ccm, největší výkon
65 k při 5500 ot/min, točivý moment 88,3 Nm při 4500 ot/min,
kompresní poměr 11,1:1, vrtání × zdvih 95 x 75 mm, zapalování
digitální tranzistorové, elektronické vstřikování paliva
Přenos
síly: Spojka v olejové lázni, převodovka pětistupňová,
sekundární převod kardanem
Podvozek:
Rám z kompaktních z ocelových trubek, přední odpružení konvenční teleskopickou
vidlicí, vzadu
kyvná vidlice z hliníkových profilů odpružená centrální tlumící a pružící jednotkou Monocross, přední brzda dvojitá s čtyřpístkovím
třmenem, zadní brzda jednoduchá
Rozměry:
Výška
sedla 812
mm, rozvor 1530 mm, vnější rozměry
2200 × 800 × 1140 mm, suchá hmotnost 229 kg, objem palivové
nádrže 20 l, maximální rychlost v testu 197 km/h, průměrná spotřeba
paliva v testu 7,1 l (na 100 km)
Cena:
299 923,-
| Motor |
|
| Brzdy |
|
| Podvozek |
|
| Pohodlí |
|
| Výbava |
|
| Zpracování |
|
| Cena |
|
| Náš
dojem |
|
|
  Bulldog
od Yamahy o sobě tvrdí, že byl zrozen pro Evropu a její jezdce.
Mohutné dvouválce tu mají bohatou historickou tradici a kvalitní
motorka s osobitým stylem se na trhu dlouho neobjevila. Bulldog
se zatvrzele vrhnul do zcela nové kategorie roadsterů a navazuje
tak na více jak dvacet let starou tradici zcela nekonvenční
  TR1, která tehdy také přišla s klasicky střiženým dvouválcem
do V. Yamaha přišla s koncepcí
a vzhled, technika a výroba byl svěřen na slovo vzatým odborníkům
z Evropy. Dění kolem tohoto stroje se odehrálo v italské továrně
Yamaha (Belgarda) blízko Milana. Vzhled si zase na starosti
vzalo designérské evropské centrum Yamahy v Amsterdamu. Koordinátorem
projektu mezi Japonskem   a Itálií se stal Hiromi Yamamoto a vedoucím
projektu Claudio Consonni. Více jak dvě třetiny dílů
pochází z Itálie nebo od dalších evropských dodavatelů. Velkou
výzvou tak tedy bylo podle většiny zainteresovaných dosáhnout
právě vysoké kvality jednotlivých dílů a to i vzhledem k tomu,
že řada z nich byla doslova revolučních.
Trocha
techniky:
  Už
na první pohled je vidět, jak je u Bulldoga motor výrazným designerským
kusem. Je to pověstný vzduchem chlazený vidlicový dvouválec
z XVS 1100 Drag Star, který má své kořeny ve starším Viragu.
V Bulldogu je samozřejmě odlišně naladěný, čímž i lehce stoupl
výkon a točivý moment na současných 65 koní a 88,2 newtonmetrů.
Motor používá systém mazání se suchou   skříní
a navazuje na něj pětistupňová převodovka. Sekundární převod
je kloubovým hřídelem, který je převzat z cestovní FJR 1300.
Upoutá také trubkový rám, klenutá dvacetilitrová nádrž a "zadek",
na
kterém je jasně vidět italský rukopis. O přenos hnací síly se
stará osvědčený a bezúdržbový kloubový hřídel, který spolu s
  centrálním tlumičem a kyvnou vidlicí z hliníku pochází z osvědčené
XJ 900. Ovládací
prvky jsou stejně jako předělaný motor přímo od XVS 1100 Dragstar.
Brzdy jsou také ostřílení veteráni, kteří se osvědčili na mnoha
jiných strojích Yamahy. Jistě je dobře znáte, jsou to kotouče
s čtyřpístkovými třmeny, které mají vpředu průměr 298 mm, vzadu
jeden kotouč s průměrem 267 mm a jsou okrášleny známou, modře
eloxovanou hvězdičkou.
Let´s
Go:
  Do
sedla vplujete jakoby bylo na vás ušité. Posez je příjemně vzpřímený,
s koleny ohnutými tak akorát. Vše jako stvořené pro relaxační
jízdu. Lze se ale posunout vpřed, trochu se nahrbit a máte docela
solidní sportovní pozici. Po stisknutí startéru se ozve typický
bublavý zvuk vidlicového dvouválce. Zahřátí motoru trvá trošku
delší dobu, ale p  o
chvíli je vše ready. Spojka jde lehce a jednička tam spadne
jak po másle. Jako u většiny dvouválců, je potřeba držet motor
pokud možno nad 3 tis/ot. Pod touto hranicí projevuje neochotu
a škubání při přidání plynu. Spektrum využitelných otáček tedy
není zas tak široké, ale vše to nahrazuje plochá křivka točivého
momentu, takže při předjíždění nemusíte tolik zaměstná  vat
převodovku. Řazení jde sice lehce a rychlosti tam padají skoro
sami, ale při rychlém podřazování o dva až tři kvalty dolů,
už není tak přesné. Maximální rychlost se zastavila těsně před
hranicí 200 km/h a to není při výkonu 65-ti koní vůbec špatné.
Pérování je příjemně komfortní a hravě pohlcuje nerovnosti,
přední vidlice se ale při brždění až moc potápí a při puštění
brzdy nepříjemně vystřeluje zpět. Trochu to zlepšilo povolení
vrchního útlumu. Zadní tlumič   už
je na tom lépe a jeho nastavení odpovídá ražení stroje. Silnou
stránkou Bulldoga jsou brzdy. Známé čtyřpístky s modrými zátkami.
Jsou silné a dají se přesně dávkovat. No comment! Dobrým tahem
byla také volba obutí. Pneumatiky Dunlop sportmax perfektně
seděly na různých druzích povrchu a především na vodě dodávaly
potřebnou jistotu. Na hrbolaté dálnici pl  né
vody a při rychlosti 150 km/h to bylo příjemné zjištění. Yamaha
si pohrála i s detaily. Větrný štítek nad světlem, tachometr
s integrovaným otáčkoměrem uvnitř, který je vzpomínkou na šedesátá
léta v moderním podání, krabičky s ovladači na řidítkách nebo
zadní zástěrka, která vůbec nevypadá ohavně. Vše vkusně ladí
s celým strojem. Žádný kýč. Tahle motorka umí jednoduše okouzlit.
Finish:
  Na
závěr se vrátím k tomu příjemnému překvapení. Jsou motorky,
které lépe jedou, lépe se ovládají a mají větší výkon, ale Bulldog
má něco víc. Dokáže vzít za srdce. Ať je to zvuk, příjemný a
nenucený zátah motoru, nebo trochu svéhlavé chování podvozku.
Není jak ze škatulky, je prostě jiný a to je fajn.
|
