Když Honda na začátku letošní sezony inovovala třídu CB, vysvitla CBF 250 jako světlo v tmách pro ty, kterým je stopětadvacítka příliš slabá a pětistovka příliš silná nebo těžká. Pro proplétání se hustým městským provozem nebo na kratší meziosadové vyjížďky je obsah motoru 250 ccm přímo ideální. Má větší výkon než stopětadvanda a přitom si zachovává drobnou tělesnou stavbu a nízkou hmotnost.

Text:Kevin Foto:Kevin

Honda CBF 250 Motor: Čtyřdobý vzduchem chlazený 4ventilový jednoválec DOHC, objem 249 ccm, největší výkon 15 kW (20.4k) při 8000 ot/min, točivý moment 22 Nm při 6000 ot/min, kompresní poměr 9.3:1, vrtání × zdvih 73 x 59.5 mm, karburátor VE-L s průměrem difuzoru 32 mm, zapalování kondenzátorové CDI Přenos síly: Spojka v olejové lázni, převodovka šestistupňová, sekundární převod "O" kroužkovým řetězem Podvozek: Rám z kompaktních z ocelových trubek, přední odpružení teleskopickou vidlicí s průměrem kluzáků 37mm, vzadu kyvná vidlice d tlumičem Monoshock, přední brzda kotoučová 276mm s dvoupístkovým třmenem, zadní brzda 130mm bubnová náběžná/úběžná čelist, pneumatika vpředu 100/80-17 M/C, pneumatika vzadu 130/70-17 M/C, Rozměry: Výška sedla 780 mm, rozvor 1370 mm, délka 2035mm, suchá hmotnost 138kg, objem palivové nádrže 16l, průměrná spotřeba paliva v testu 2,6 l (na 100 km) Cena: 119 900,-           Hodnocení Motor Brzdy Podvozek Pohodlí Výbava Zpracování Cena Náš dojem Celkem

V roce 1948 začal Soichiro Honda vyrábět levné jednostopé dopravní prostředky, tzv. motokola. V dnešní době tenhle aponský výrobce chrlí víc než 8 000 000 motorek ročně a asi jen málokdo nezná Hondu a její okřídlený znak příslušející motocyklové divizi. V jihoevropských zemích, stejně jako po prašných silnicích Asie či Japonska, kde je motorka využívána jako každodenní dopravní prostředek, jsou v oblibě především nízkoobjemové stroje od 50 do 400 kubíků. Důvodem jsou především nízké náklady na provoz a odolnost těchhle přibližovadel, z nichž některé mají velice slušné výkony i jízdní vlastnosti. Ale zpět k Evropě, když žijete v hornatém kraji, kde kopec střídá údolí, zjistíte brzo, že stopětadvacítka, natož pak padesátka jsou na zdolávání převýšení přece jen trochu slabé. Můžete si sice koupit silnější stroj, ale nezapomínejme na cenový rozdíl, nehledě na to, že ne každý, kdo jezdí na motorce, na jihu zvlášť, je motocyklový fanda. Motorky slabších kubatur slouží především jako přibližovadlo po městě, výjimečně na trochu delší trasy. U mne by zvítězil kompromis. Dvěstěpadesátka má dostatek výkonu v kopcích nebo při předjíždění, je lehounká, dobře se ovládá a je stále dost drobná do městských pletenic. Takže si tohle suma sumárum Honda sečetla a rozhodla, že je na čase opřít se trochu do dvěpade. Tak vznikla krásná CBF 250, malá šikovná městská světluška.

Designéři Hondy udělali kus práce.

Na první pohled je CBF 250 opravdu skvostný kousek. Kdyby mi někdo řekl, že je to jednoválcová pětistovka, věřil bych mu. Alespoň tedy na obrázku. Ve skutečnosti je totiž cébéčko na větší obsah příliš drobné. Když ale bude začátečník či začátečnice hledat stroj, se kterým by se chtěl naučit jezdit, a zároveň bude toužit po pěkné motorce, má po dilematu. Povedený boční profil jako by z oka vypadl velkým nahým motorkám. Čisté moderní linie se zvednutou prdelkou, plasty na nádrži, které přivádějí chladicí vzduch k motoru a v neposlední řadě boční plast, který věrně imituje tlakově litý hliníkový rám, to všechno je vkusně zkombinováno. Palubní deska je vytvořena ve znamení klasiky. Dva budíky, otáčkoměr a tachometr vám dle dnešní módy po zapnutí klíčku ťuknou na svoje dorazy, vrátí se, a tím je start odsouhlasen. Mez nimi najdete velký displej, který zobrazuje nejen stav kilometrů v několika možných variantách, ale vidíte na něm i stav paliva a dokonce i šikovné hodiny. Na strojek téhle třídy je to docela nadstandard. Litá sedmnáctipalcová kola taky nevypadají špatně a kotouč s dvoupístkovým třmenem na předním z nich odvádí dobrou práci. Vzadu je bohužel buben, který sice brzdí, ale kazí vzhled stroje. Rám je dvojitý kolébkový z ocelových trubek a čistou zadní linii zdůrazňuje absence dvou tlumičů. Zadní odpružení obstarává centrální jednotka Monoshock, která je bohužel zcela nenastavitelná. Výfuk je klasická nerezová roura, která na motorkách až do konce věků nemůže nic zkazit. Co se týče zvuku, není to žádná sláva, ale co byste od motoru s tímhle obsahem chtěli. Ta věc, co sedí v rámu pod nádrží, v sobě ukrývá čtyři ventily, dva vačkové hřídele s hrníčkovými zdvihátky a vyvažovací hřídel. Je to vzduchem chlazený čtyřtakt-jednohrnek a pochlubit se může i chladičem oleje.

Nudíte se? Kašlete na mývala a zakupte CBF 250.

Motorka krásná, co naplat, ale po usednutí zjistíte, že je to fakt drobek. Výška sedla je pouhých 780 mm, a tak na tomhle stroji můžou jezdit jen Japonci, motorkářky a liliputi. O to víc potom překvapí motor. Nečekáte doufám, že budu tvrdit, „motor je silák k pohledání a je nepochybně vhodný na závody dragsterů“. To ne. Sílu ale má. Dvacet koní není zcela zanedbatelný výkon a oceníte ho nejen při jízdě, ale hlavně při předjíždění. Jízdní pohodlí kazí trochu moc tvrdé zadní odpružení. Celkově se podvozek chová klidně a díky nízké váze si s motorkou můžete dělat co chcete, což je hlavně ve městě k nezaplacení. Většina věcí na motorce člověku hned padne do ruky. Všechno je shodné s velkými motocykly, jen je to všechno jaksi trochu menší. Posez je v rámci možností vzpřímený, všechno je na dosah. Šestistupňová převodovka pracuje tiše, až někdy nevíte, je-li zařazeno. Nejlepší oproti slabšímu stroji ale je, že vám nedojde dech při předjíždění auta. Se stopětadvacítkou se často stává, že jedete za autem a jedete rychleji. Ale jen o pár kilometrů. Musíte se tedy připravit, zavěsit se do vzdušného vaku a vyčkávat na vhodný okamžik. Pak vyrazíte, ale ouha, řidič vozu mírně přidal, začal foukat protivítr nebo, což je nejhorší, se protijedoucí auto blíží rychleji, než se zprvu zdálo. Tahle situace se mi na různých kozích deších stala snad tisíckrát. Naštěstí jsem se vždy jen zpotil. Někdy víc, někdy míň. Tohle se na cébéefku nestává. Motor má dost síly a i ve sto deseti ještě dokáže zrychlit natolik, aby vás vytáhl z bryndy. Maximálka se potom pohybuje na hranici 130 km/h a z kopce se dá jet i rychlejc. A to nejlepší nakonec, spotřeba se ani při jízdě na doraz heftu nedostala přes 4 l/100 km. S šestnáctilitrovou nádrží, kterou motorka na svém hřbetu nosí, je potom dojezd lepší než u mnohých cestovních speciálů

Konec dobrý, všechno...

Honda CBF 250 je pěkná motorka, co dobře jede. Má sice svoje mouchy, ale která nemá. Na druhou stranu je otázka, jestli si u nás někdo koupí dvěstěpadesátku za 119 900 Kč, když za ty peníze může mít ojetý silnější stroj. Ale pokud se pro ni rozhodne, myslím, že nebude litovat. Je to opravdu všestranná, šetrná a odolná motorka k dennímu použití a bude vám dělat jen radost. Počet ujetých kilometrů potom bude určovat jen naše středoevropské počásko.