Říká se, že když sílí stíny, blíží se něco zlého. Nevím sice jestli je to pravda, ale když se k vám blíží nejslabší stín od Hondy, určitě vám posměšný úšklebek na tváři nevykouzlí a to jednoduše proto, že pokud nejste opravdovým odborníkem, tak ho od jeho silnějších bratří vůbec nerozeznáte. Bavíme se totiž o nejnovějším počinu Hondy. "Dámy a pánové do středu našeho zájmu se dostává Honda VT 125 C".

Text & Foto: Kevin

Při prvním pohledu na Shadow 125 budete velmi překvapeni. Patří sice mezi maloobjemové motocykly kategorie řidičských oprávnění A1, ale svým vzhledem a velikostí bez problémů zapadá mezi ostatní stroje, které jsou a nebo se snaží být choppery. Dokud motocykl někde uvidíte stát nebo pokud budete prohlížet motorku na našich stránkách, ani ve snu by vás nenapadlo, že tenhle krasavec má tak malé srdce. Menší překvapení nastane po nastartování. Motocykl bohužel sám prozradí, že pouze je benjamínkem mezi choppery. Ale pro ty nejmladší nebo začínající motorkáře není nic lepšího.

Kvalita, která tuhle motorku provází, začíná u vzhledu a dílenského zpracování, graduje v pohonné jednotce a končí skvělým podvozkem a brzdami. Robustní, kapalinou chlazený dvouválcový motor do "V" překvapí nejen svoji silou, ale i tím, že i při poměrně vysokých otáčkách příliš nevibruje. To oceníte hlavně když pojedete na delší vyjížďku. Ta není na stroji problémem. Maximální rychlost se pohybuje okolo 120 až 130 km/h, což na pohodové cestování stačí víc než bohatě. Se stoupáním totiž díky poměrně vysokému krouťáku taky nebude žádný problém a to ani ve dvou. Válce svírající úhel 90° zajišťují autentické pulzování motoru na úrovni velkoobjemových strojů a motor dominuje také v péči o životní prostředí díky pokrokovému systému přídavného vstřikování vzduchu do výfukového kanálu.

Dalším povedeným konstrukčním prvkem je podvozek. Honda se chová naprosto kultivovaně a přitom ještě má tenhle 150-ti kilový drobek jízdní vlastnosti velkého chopperu. Jeho poměrně dlouhý rozvor i stopa totiž způsobují, že se motorka do zatáček lehce zpěčuje náklonu a to je jak známo charakteristická vlastnost všech strojů této kategorie a skalní příznivci tohoto stylu by si ani jinou jízdu nedokázali představit. Opravdovou perlou podvozku jsou brzdy. Nemají sice tolik práce s hmotností stroje a proč brzdí tak dobře, to může bát jezdci konec konců docela jedno, hlavně když brzdí. Průběh brzdné charakteristiky i účinek brzd jsou naprosto perfektním a na stroji této třídy celkem neobvyklým prvkem.

Jízda na VT 125 C je velice příjemným zážitkem a to i pro jezdce zvyklé na silnější stroje. Motocykl se do zatáček vede naprosto lehce s mírným odporem pro choppery tak typickým. Motor díky dvouválci do V táhne poměrně slušně už od spodních otáček a nechá si líbit jak mírné podtáčení tak řádění v otáčkách vyšších. Pohodlí je dostačující pro oba jezdce a opravdový jízdní komfort kazí snad jen nepřiměřené tvrdé tlumiče. Ochrana před větrem je díky čelnímu plexištítu vynikající a ani ve stokilometrové rychlosti vám nejen nefouká do obličeje, ale dokonce neulétne ani kšiltovka (kšiltem dopředu). A to je co říct.

Možná se vám zdá, že tenhle motocykl stále jen chválím, ale věřte, že jsem již během testu přemýšlel co je na něm vlastně v zásadě nevyhovujícího a ať se vám to líbí nebo ne, na nic podstatného jsem nepřišel. Snad jen je tahle motorka na můj vkus příliš barokní a je na ní moc cingrlátek. Na srazech ale vídám mnohem přeplácanější stroje a to si je tak dokonce jejich majitelé takovým způsobem "upravili". Takže tenhle styl asi stálesvoje obdivovatele má. A to je dobře.