Dvoutakty. Jedni je až za hrob milují, druzí zas nemají rádi, že čtyři doby jsou prostě čtyři doby atd. Téma na věčnou debatu. Ale tomu, že už i v nejmenších objemech dochází k ústupu dvoudobých pil a nástupu čtyřtaktů, se nikdo neubrání. S postupným snižováním emisních limitů, jsou výrobci nuceni výrobu dvoudobých motorů pomalu snižovat a za pár let budou dvoutakty brázdit jenom závodní tratě a na silnici už je nepotkáme. A možná, že ani to ne. Pár značek si ale ve své nabídce pořád nějaký ten „zweitakt“ nechala. Právě jedním s posledních mohykánů je Yamaha DT 125.

Text:Víťas Foto:Kevin

Yamaha DT 125 Motor: Dvoudobý kapalinou chlazený jednoválec YPVS, objem 124 ccm, největší výkon 11 kW (15k) při 8.000 ot/min, točivý moment 13 Nm při 8.000 ot/min, vrtání × zdvih 56 × 50,7 mm, zapalování digitální tranzistorové, mazání Autolube Přenos síly: Převodovka šestistupňová, spojka v olejové lázni, sekundární převod O-kroužkovým řetězem Podvozek: Páteřový trubkový rám, přední odpružení teleskopickou vidlicí, vzadu kyvná vidlice z hliníkových profilů s spružící jednotkou Monocross, přední brzda jednokotoučová dvoupístková, zadní brzda kotoučová jednopístková Rozměry: výška sedla 900 mm, rozvor 1415 mm, vnější rozměry dך×v: 2200 × 795 × 1200 mm, suchá hmotnost 116 kg, průměrná spotřeba paliva v testu 5,5 l (na 100 km), maximální rychlost 120 km/h Cena: 137.872,-   Hodnocení Motor Brzdy Podvozek Pohodlí Výbava Zpracování Cena Náš dojem Celkem

Jo, cpát do endura čtyřdobou stopětadvácu se mi zdá prostě holej nesmysl a basta. Proto jsem rád, že alespoň Yamaha tímhle směrem zatím nejde. Takže pověstného „detíka“ pořád pohání dvoudobá stopětadvacítka s přívěrou a odděleným mazáním. Startování usnadňuje elektrický startér, akorát si je potřeba trochu pohrát s manuálním sytičem. Maximální výkon je sice jen 15 koní (výkonové omezení pro třídu A1), ale po pár zásazích do karburátoru, se z motoru určitě ještě nějaký ten koník vyšťourá. Točivým momentem dvoutakty nikdy neoplývaly, takže pro svižnější jízdu je potřeba détéčko pořádně držet pod krkem. Prostě odspodu se mu moc nechce, ale jak se dostane do vyšších sfér, táhne nekompromisně vpřed. Největší orgie se konají těsně před červeným polem, kdy vás to i pěkně vytáhne za ruce a zvuk se změní na ten správný jekot. Abych řekl pravdu, tak tohle mě na détéčku bavilo nejvíc. Počkat než se motor roztočí, pak následuje příjemné škubnutí, hned řadit nahoru a tak pořád dokola. Připadá vám, že jedete děsnou pilu. Někomu by se mohlo zdát, že při tomhle stylu jízdy, musí být v nádrži pěknej výr, ale spotřeba se pohybovala na přijatelných 5,5 litrech.

Jízda:

Rám i pérování funguje na silnici bez větších neduh. Když opomineme potápění přední vidlice, čímž trpí všechna endura, tak si není na co stěžovat. Kdo si myslí, že se na těch drapákách nedalo jezdit po silnici, tak se docela mýlí. Sám jsem byl překvapenej, jak moc se dala naklopit. Nesměli jste se ale dostat na hranu, potom už to jede jak na běžícím pásu. „Kalamajka smyk, smyk, smyk“ :-) V terénu nastává ale poněkud jiná situace. To co bylo na silnici moc nepozorovatelné, se v terénu docela výrazně projeví. Při přejezdu hned po sobě následujících hrbolů, přední vidlice viditelně nestíhá a při skocích si celé pérování sáhne často na dno. Troška tvrdosti by nezaškodila. Není to prostě závoďák, ale když s tím jezdec počítá a ví o jejích možnostech, dá se na ní slušně zařádit. Nejvíc mě to bavilo v lese, kde menší výkon není zas tak na škodu, alespoň to s vámi tolik nezametá. A pokud chcete udělat dojem na místní roštěnku, poflakující se po šotolinové cestě, stačí jen lehce polechtat spojku a parádní drift je na světě. To jsem takhle ujížděl myslivci, kterému se moje „easy ride“ po lese asi moc nelíbila a jen tak pošimrám spojkovou páčku v táhlé zatáčce a cítím jak mě zadní kolo už docela nebezpečně předbíhá. Vidina toho jak se vymáznu a než se seberu budu mít u hlavy mysliveckou kulovnici. No, úplně mě polil studenej pot. Ale dopadlo to dobře, guma se nějak zázračně chytla, takže obutí můžu vřele poděkovat.

Závěr:

Co dodat na závěr? Na DT je opravdu legrace. Každýho, kdo jenom trošku rád nějaký ten offroad, musí potěšit. Závodníky asi moc nenadchne, ale hobby jezdce určitě jo. Pří troše šikovnosti se s ní dá velice slušně jezdit po městě a krom toho, na dálnici vám tacho v klidu ukáže 120 km/h. Která čtyřdobá dvacka to udělá? Jediným výraznějším záporem jsou trochu vadnoucí brzdy a vyšší cena.