Jsou motorky, u kterých využijete jejich potenciál výhradně na silnici či závodním okruhu, na jiných se budete skvěle cítit v terénu, ve městě nebo při cestování po světě. Některé stroje mají kultovní charisma a jsou i stroje obyčejně určené k občasné projížďce nebo ke každodenní rutinní práci. Vyrábějí se ale i takové motocykly, co kombinují dvě anebo více těchto vlastností. Zkrátka, mašiny všeho schopné.

Text:Kevin Foto:Karlos

Honda XL 650 V Motor: Čtyřdobý 52° do V kapalinou chlazený 6ventilový dvouválec SOHC, objem 647 ccm, největší výkon 53 kW (71k) při 7.500 ot/min, točivý moment 55 Nm při 5.500 ot/min, kompresní poměr 9.2:1, vrtání × zdvih 79 × 66 mm, zapalování digitální tranzistorové Přenos síly: Převodovka pětistupňová, spojka v olejové lázni, sekundární převod O-kroužkovým řetězem Podvozek: Dvojitý páteřový rám z hliníkové slitiny, motor součástí rámu, přední odpružení teleskopickou vidlicí, průměr kluzáků 41 mm, vzadu kyvná vidlice z hliníkových profilů s nastaviteným předpětím pružiny Pro-Link, přední brzda dvoukotoučová 265mm dvoupístková, zadní brzda kotoučová 240mm jednopístková , přední pneu 90/90-21, zádní pneu 120/90-17 Rozměry: výška sedla 843 mm, světlá výška 192 mm, rozvor 1501 mm, vnější rozměry dך×v: 2257 × 922 × 1318 mm, suchá hmotnost 191 kg, objem palivové nádrže18 l, průměrná spotřeba paliva v testu 5,3 l (na 100 km), maximální rychlost 180 km/h Cena: 239 900,-   Hodnocení Motor Brzdy Podvozek Pohodlí Výbava Zpracování Cena Náš dojem Celkem

Většina univerzálních strojů jsou silniční endura. Je to prostě tak. Jejich konstrukce je k tomu předurčuje a velké množství lidí si to dávno uvědomilo. S cestovním ednurem můžete, jak název napovídá, cestovat, odvážit se do lehčího terénu nebo se jet jen tak projet po okresních silnicích, a nebudou vás přitom příliš obtěžovat ani všudypřítomné hrby a výmoly. Někdo si ale možná neuvědomuje, že se durka výborně hodí i do města, kde díky vysokému posezu máte výborný přehled po silnici a díky vzpřímené poloze těla jste schopni v provozu skvěle manévrovat. Cestovní endura jsou zkrátka všestranné stroje i mezi univerzály.

Trocha techniky:

První Transalp spatřil světlo světa už v roce 1987 a byl tehdy inspirován motocykly, které v té době jezdily rallye Paříž-Dakar. Brzo poté motocykl získal přímo monumentální popularitu a ta se v jisté míře udržela až dodnes. Jeho třetí generace se nyní snaží ještě vylepšit jeho jízdní vlastnosti i jízdní komfort a zároveň poskytnout hrdým majitelům tohoto stroje co nejvíc zábavy i při běžném ježdění. V posledních několika letech zaznamenal evropský trh nárůst zájmu žen o jízdu na tomto typu motorek. Vítr ve vlasech a možnost vyjet za hranice města i mimo silnici učaroval něžnému pokolení natolik, že časem ověřený Transalp začal prožívat znovuzrození. Pro potřeby běžných zákazníků se změnila ergonomie stroje, zvýšil se čelní štít, snížilo se sedlo a celý design získal nový vzhled a formu. Sedlo bylo sníženo o 30mm, nové přední světlo se stará o dobrou viditelnost v noci a byla vytvořena celá paleta doplňkového příslušenství. Motor byl přepracován hlavně po materiálové stránce a byl vyvinut vysoce efektivní spalovací a výfukový systém, který zabezpečuje dokonalejší spalování výfukových plynů a tak splňuje i náročné emisní předpisy normy EURO-2.

Jízda:

Při usednutí na Hondu Transalp mile překvapí velikost prostoru, který máte při jízdě k dispozici. Široká řídítka i velikost celého stroje je na šestpade dost slušná, nemluvě o pohodlné sedačce, kterou má k dispozici jak řidič tak i spolujezdec. Palubní deska má naprosto klasický vzhled skládající se ze dvou budíků, v nichž nechybí ani dnes již téměř standardní digitální hodiny. Motocykl má na levém řídítku klasickou páčku sytiče, takže starty jsou bez problémů. Po usednutí do kokpitu není nic, co by vás nějak překvapilo. Srdcem motorky je dobře známý dvouválec do V, který má obsah necelých 650 ccm. Jeho chod je léty vývoje vybroušen téměř k dokonalosti, takže na vibrace či jiné nedostatky syrových dvouválů můžete klidně zapomenout. Dá se tedy říct, že jízda samotná je prosta jakýchkoli překvapení. Motor stroje se nechá rád vytočit a má slušný zátah ve všech otáčkách. Díra ve výkonu nebo naopak výkonový hrot se nikde nekoná a tak holt musíte hodně tahat za plyn, aby vás nedostihla nuda. Maximální rychlost Transalpu se s trochou rozjezdu po rovině vyšplhala na 180 km/h, ale při běžné jízdě není problém jet 170 km/h a to všechno při příjemné spotřebě okolo 5-6-ti litrů. Brzdy jsou dostatečně dimenzované a jak přední, tak zadní kotouč vykonávají svoji práci na jedničku. Trochu zklamáním pro mě byla přední vidlice, která byla dost měkká, při brždění se potápěla a kazila tak dojem zbytku podvozku, který jinak neměl chybu a ani v těch největších rychlostech, akceleraci nebo právě při prudkých brzdách nevykazoval žádnou nervozitu či nestabilitu. Celkově jsem na téhle motorce najel něco málo přes 3.000 km a musím říct, že mi přirostla k srdci. Na cestování se hodí na 100% a ani 600 či 700 km v kuse vás nezaskočí. Posez je nadstandardně pohodlný, štít vepředu odvádí od helmy to nejhorší a endurácké kryty rukou se starají o to samé. Jediným slabším místem je na dlouhých cestách zadní válec, který produkuje svoje teplo přímo pod vašim mužstvím a tak máte v teplém dni v rozkroku poněkud subtropické klima.

Závěr:

Honda Transalp je motorka, se kterou můžete objet svět. Možná to zní jako klišé, ale je to tak. Pokud k tomu připočteme nízké provozní náklady, ověřenou dvouválcovou techniku, dobrou ergonomii a solidní jízdní vlastnosti, je to prostě všestranná motorka pro každodenní použití. Někdo může říct, že nemá dost výkonu a pokud na ni přesedne z Varadera, bude mít pravdu, ale na krásnou projížďku po městě i po Evropě bohatě vyhoví všem cestovatelům.