Vypadá to tak, že dvoutakty pomalu vyklízejí pole i mezi skútry. Jestli to je dobře, nebo špatně, tady nebudu řešit. Pravdou ale je, že si to bez dvoutaktů nějak nedokážu představit. Vize čtyřdobé padesátky s výkonem 1,5 kulhavýho osla mi nahání hrůzu a doufám, že se toho nikdy nedožiju. Jo, co se týče emisí a provozních nákladů, mají čtyřtakty nesporně navrch. Ale…Jak je vidět, když se chce, tak to jde. Nesporným důkazem je protagonista tohohle testu, Aprilia SR 50 DITech. A přesvědčil nás o lecčems.

color="#000000">Text:Viťas Foto:Kevin

Aprilia SR 50 DITech Motor: Kapalinou chlazený dvoutaktní jednoválec, plněný membránou, řídíci jednotka s programovatelným EPROMem, objem 49,38 ccm, vrtání x zdvih 41 x 37,4 mm, max. výkon 3,3 kW ( 4,5 k ) při 7.250 ot/min,kroutící moment4,3 Nm při 7.250 ot/min, mazání olejem dávkovaným pumpou ze samostatné nádržky 1,6l, přímé vstřikování DITech pomocí vysokotlaké palivové pumpy a stlačeného vzduchu z kompresoru, startování elektrické Přenos síly: Spojka suchá odstředivá rozběhová, převodovka automatická - variátor Podvozek: Rám z kompaktních z ocelových trubek, přední odpružení telehydraulickou vidlicí 30 mm, vzadu hydraulický tlumič, přední brzda kotoučová 190 mm, dvoupístkový brzdič, zadní brzda kotoučová 190 mm, dvoupístkový brzdič,pneu přední130/60 - 13, zadní130/60 - 13 Rozměry: Rozvor 1265 mm, suchá hmotnost 90 kg, objem palivové nádrže 8l ( rezerva 2 l ), průměrná spotřeba paliva v testu 3,1 l (na 100 km) Cena: 70.000,- Hodnocení Motor Brzdy Podvozek Pohodlí Výbava Zpracování Cena Náš dojem Celkem

Aprilia SR DITech se přísně drží trendu dnešních sportovních skútrů, odkazující na své velké sportovní sourozence. Nejinak je tomu i tady. Rodokmen brusky RSV 1000 Mille, je tu dost znát. Designem začínaje a barevným provedením konče. Tento skútr rozpoutal takovou menší revoluci v konstrukci dvoudobých motorů. SR 50 DItech je prvním jednostopým vozidlem na světě využívající unikátní technologii přímého vstřiku paliva do válce u dvoutaktního motoru. Dá se říct, že s něčím takovým už kdysi přišla Bimota, ale nikdy nebyl tento systém dotáhnut k dokonalosti. Až do teď. Aprilia nejenže dokázala velkou měrou snížit spotřebu paliva, ale hlavně má její motor ekologické parametry, které převyšují i spoustu čtyřtaktní konkurence. A to se jen tak nevidí. Krom toho je schopen při solidním výkonu ujet na jednu nádržku oleje (1,5 litru) přes 3000 km!

Je to přece Ital

S podvozkem si lámat hlavu taky nemusíte. Rozvor činí jen 1265 mm, takže prudké manévry a rychlé změny směru jsou až dětinsky snadné. Přes město to s ním je jedna velká sranda. Celkové minirozměry a hmotnost pod 100 kg z něj dělají dokonalého městského dravce. Dělalo mi neskonalé potěšení se proplétat mezi auty v zácpách. Zprava, zleva, všude to je možný. Ani starty z křižovatek nejsou špatnou stránkou téhle pilky. Dvoutaktu sice chvilku trvá, než začne tahat přes variátor za zadní kolo, ale hned jak se rozběhne do otáček, už si to smaží vpřed. Je jasný, že pokud chcete jet trochu pilu, musíte mu dát co proto a nebát se jet prostě furt plnej. Ono to je stejně to, co po vás celou dobu chce:-) Tohle není nějaký skútřík na pohodové přesuny městem (i když to umí taky). Budete ho ždímat, prudce brzdit a dělat ostrý manévry, na to se spolehněte:-) S tím vším samozřejmě koresponduje i podvozek. Přední vidlice upside-down i zadní tlumič jsou laděné dost natvrdo a uzpůsobené na sportovní zacházení. Na hrbolech, to sice s vámi pěkně třese, jak kdybyste trpěli parkinsonem, ale v zatáčkách se vám to několikanásobně odmění. To jsme takhle s Kevinem vletěli do zatáčky malinko rychleji, než by jsme měli a akorát jsme si řekli: „Je to přece Ital, tak by to mělo být O.K.“ No a bylo. Aprilka se krásně složila do zatáčky a v náklonu až na stojánek z ní v klídku vyjela. Paráda! Zásluhu na tom je třeba taky připsat sportovním pneumatikám, které jsou nazuty na třináctipalcových kolech v rozměru 130/60. Co se týče brzd, tak k těm jsem měl jen jedinou výtku a to ne zas tak velký cit na přední páčce. Jinak k jejich výkonnosti, no comment. Mají sílu a prudké zastavení jim nedělá nejmenší problém. Dvoupístek najdete jak na předním, tak na zadním kole. Co je s podivem, že i když je na zadním kole kotouč, nedá se říct, že by při ostrém brždění nějak přehnaně blokoval kolo.

Pure sporty

Musím říct, že na téhle malé Aprilce se mi jen hodně těžko hledali chyby. Do města naprosto dostačující výkon, sportovní podvozek a spotřeba kolem třech litrů na 100km. A to jsem jí fakt nešetřil. Kromě toho vypadá správně agresivně a její „rejsový“ rysy budí pozornost a to je přece fajn. Je samozřejmě pravda, že pokud bych se na ní koukal víc po stránce užitečnosti, mouchy by se našli. Museli jsme na ní absolvovat cestu ve dvou z Prahy do Liberce a už bych to asi nechtěl zažít. Ze zadního sedla vás bolí po třiceti kilometrech zadek takovým způsobem, že se modlíte, aby to už skončilo. Problém jsem měl taky s poskládáním nohou. Eserko totiž postrádá zadní stupačky a tak si musíte svoje výsostný nohy strčit na kraj plošinek, které vybíhají po straně podsedlového plastu. Jenže tam je to tak úzký, že vám půlka podrážek kouká ven. No, je ale snad každýmu jasný, že kupovat si jí kvůli vození spolujezdce je pěkná blbost. Na závěr bych rád zmínil jednu vychytávku, kterou tenhle skútr má. Je jí bezpečnostní zámek, který se omotá kolem kandelábru, nebo něčeho podobnýho, jeden konec se prostrčí okem na druhém konci a ten první konec, se nastrčí na trn, který vyčuhuje na pravé straně zespod podsedlového plastu. Šikovný. Cena 70 tisíc kaček je taky výborným argumentem k čtyřdobé konkurenci. Good sell!!!