Jo, je pravda, že nadpis nepatří mezi ty nejoriginálnější, ale tohle spojení právě přesně vystihuje, wo co tady gou. Na Buellu je všechno jinak. Jako by byl z jinýho světa. Budete přemýšlet, k čemu by se to všechno dalo přirovnat a dojdete k závěru, že prostě k ničemu. It’s America!

Text: Víťas, Foto: Drn, Víťas

Buell XB 9 SX Motor: Olejem, vzduchem a větrákem chlazený, čtyřtaktní vidlicový (45°) dvouválec s elektronickým vstřikováním paliva, zdvihový objem 984 ccm, největší výkon 84k při 6.600 1/min, největší točivý moment 86 N.m při 5600 1/min, tranzistorové zapalování, elektrický startér Přenos síly: Převodovka pětistupňová, sekundární převod ozubeným řemenem Podvozek: Hliníkový prostorový rám se systémem izolace vibrací UniplanarTM, přední odpružení plně nastavitelnou vidlicí ShowaUSD, vzadu kyvná vidlice s plně nastavitelnou centrální pružící a tlumící jednotkou Showa, přední brzda jednokotoučová s plovoucím kotoučem uchyceným na ráfku kola, šestipístkový třmen, průměr 375 mm, zadní brzda jednokotoučová, jednopístková 240mm Rozměry: Rozvor 1320mm, délka 1950 mm, výška 820, šířka 1075mm, suchá hmotnost 175kg, průměrná spotřeba paliva v testu 6,8l (na 100 km), maximální rychlost 220 km/h Cena: 289.000,- Hodnocení Motor Brzdy Podvozek Pohodlí Výbava Zpracování Cena Náš dojem Celkem

Eric Buell je svérázný týpek. Jsou mu ukradený masivní prodeje kompromisních motorek, zaměřených na široké spektrum motocyklových nadšenců. Nezajímají ho ani nejvyšší výkony, nebo závodní ambice. Jediné, co ho zajímá, je zábava, silné emoce a potěšení z řízení. A na této filozofii je postaveno úplně všechno. Radikální technická řešení, kterými jeho modely oplývají, jsou toho jen důkazem. Nádrž nacpaná v rámu, olej v zadní kyvné vidlici a perimetrický brzdový kotouč jsou věci, nad kterými většina jen uznale pokyvuje hlavou.

Pouliční chuligán

Pryč jsou doby obstarožních Cyclonů. S nástupem řady XB nabrala značka druhý dech a dneska už s ní musí všichni chtě nechtě počítat. Řada XB zahrnuje polokapotované Firebolty a svlečené Lightningy. Každý z nich s motorem 984 ccm, nebo 1203 kubíků. Je tu ale ještě jedna štika v rybníce. Model City Cross. Bike do města se vším všudy. Na první pohled by se dalo říct, že to je Lightning s průhledným krytem nádrže a krosovou mřížkou přes světlo, ale zdání klame, protože nejvíc změn je ukryto uvnitř. Ve fabrice se zaměřili na vstřikování, řídící jednotku a převody, s cílem dosáhnout optimálního nastavení pro jízdu po městě a utaženými zatáčkami. Kvůli ještě lepšímu vedení jsou namontovány širší řidítka s kryty na ruce. To se pozitivně podepsalo i na celkovém posezu.

Strčíte ho do kapsy

A jaký je první dojem? No, je prostě fakt malej. Neuvěřitelně krátkej a kompaktní. Vidíte, jak je to všechno smrsknutý ke středu? Rozvor činí jenom 1320mm. Mimochodem CBR 600RR má 1390mm, takže tohle myslím mluví za všechno. Nastartujte ho, ale nelekněte se. Na volnoběh má motor takový vibrace, že sebou regulérně škube v rámu a jestli si necháte na sedle helmu, tak jí během chvíle budete sbírat ze země. Ale jinak je to hrozně sexy. Sednete na něj a jste hned v jiném světě. Sedíte dost vysoko a řidítka máte nezvykle blízko u sebe. Když jsem se s ním poprvé rozjel, měl jsem pocit, jako by přední kolo bylo nacpaný někde podemnou. Spojka je dost tuhá a převodovka s dlouhým a tvrdým chodem mi jasně dává najevo, že řazení nebude nejjemnější práce. Motor Thunderstorm táhne krásně odspodu a díky dlouhým převodům nemusíte zas tak tolik řadit. Tady je na místě zmínit jednu věc. I když je motor základem velmi podobný Sporsteru, tak kromě základní stavby s ním nemá moc společného. Ve městě to je všechno vaše. Motorka se lehce vede a hbitě se s ní dá proplétat mezi auty a hlavně na ní vypadáte fakt hrubě. Jste prostě zaručeně největší exot široko daleko. A o to přece taky jde, ne?

Nikdy nekončící zatáčka

Na co jsem se ale těšil nejvíc, byly zatáčky. Ostrý, utažený vingly, nebo rychlejší otevřený? To je úplně jedno. Díky ukrutně strmému úhlu hlavy řízení se strašně lehce skládá do zatáček. Nejvíc mě na něm bavilo rychlé překlápění z jedné zatáčky do druhé, to je prostě boží. Pneumatiky, ač na to moc nevypadaly, držely jak na šmirglu. Trochu mě mrzelo, že motor nemá o trochu větší výkon, nebo spíš širší pásmo využitelných otáček. Cítíte to a přejete si, aby to jelo ještě o trochu víc. Ještě bych chtěl upozornit, na dost odlišný styl řízení. Nepokoušejte se na Buellu jet jako na supersportu. Jakmile si začnete vysedávat a ždímat ho jak silniční brusku, je všechno potěšení pryč. Budete trpět oba. Chce to jet malinko jako na supermotardu. Vzpřímeně a nebát se s ním praštit do zatáčky. On si to nechá směle líbit. Ta ultrakrátká stavba má ale taky svou daň. Na dálnici, při rychlosti přes stočtyřicet, cítíte nervozitu v řidítkách. Trochu se chvějou a nervózně reagují na sebemenší impulz. Říkal jsem si, že by se docela hodil tlumič řízení. Málem bych zapomněl. Spousta zlých jazyků tvrdila, že je pomalej. Prdlajz! Jede to dvě stě ;-) A to fakt není špatný. Na zadní to jde sice přes spojku, ale hezky. Když za ní vezmete, je to jako by jste hrábli do strun elektrický kytary páně Hendrixe. Takovýhle zvuky neuslyšíte z žádný jiný motorky. Samotnou kapitolou jsou brzdy. Ohromný kotouč chycený na ráfku je jednou z největších fines týhle motorky. A vůbec nevadí, že je jenom jeden, protože průměr 375 mm prostě diktuje. Brzda není sice nijak extra citlivá, ale síly má na rozdávání a zastavení je jen otázkou pomyšlení.

Je to na vás

Buell není rozhodně motorka úplně pro každého, to je holý fakt. Můžete ho nenávidět, nebo bezmezně milovat. Rozhodně ale nic mezi tím. Nás na něm nesmírně bavila ta jeho vzpurnost a tvdohlavost. Má prostě svoji osobitou duši. A to se cení. Jak říká Somik: „S motorkou se musíš vždycky trochu porvat, jinak je to nuda“ On sám s ním měl ale jeden velký problém. Svoji dvoumetrovou tělesnou schránku na něj pořádně neposkládal a při jízdě na něm vypadal, jak kdyby zrovna vykrad hračkářství. Škoda, že jsme ho nestihli vyfotit. Holt Buell není nic pro Godzzily;-)

P.S. Na závěr bych chtěl poděkovat firmě Klasik Moto a.s. za zapůjčení Bullíka a taky naší kamarádce Janince, že se nechala ukecat a nafotila tyhle krásný fotečky.